To bylo tenkrát, večer plný krás,
a nebe posud zářivý šat neslo živého oranže,
kam bledé modro kleslo, co kolem nás
již kvetly sasanky a překrásné petrklíče.
My spolu pospíchali v naši stráň, podél řeky,
jejíž proud nás vlídně, věrně provázel.
On tváře měl pobledlé a rty tak úzce sevřené
a oči v jednom plameni, již váznul krok,
a vázla řeč, a jeho chvěl se hlas,
zmaten v rozpacích již přede mnou stál,
a lásku svou víc nemoh skrýt,
o jaká slast jej takto zřít.
Pak moji ruku do svých vzal, a pozved tvář
a pozved zrak, svůj zamyšlený zrak,
o jaká slast vidět jeho tvář, mně nad vše drahou tvář!
To bylo tenkrát, v pevnou náruč mne hořící ruce objaly,
jeho ret mne našel, srdce tlouklo: miluji, a oči: my jsme tě hledaly.
Czech text